Reklama
V peněžence bylo hodně peněz. Malachiáš rychle prozkoumal obsah toho, co držel v rukou, pro jistotu ještě jednou, ale opatrně. Věděl, že kdyby si někdo všiml peněženky, kterou právě našel, okamžitě by ji ukradl. Ale naštěstí nikdo v okolí nebyl. Malachiáš byl ze svého objevu nadšený a chtěl o něm říct svým bratrům a sestrám.
Malachiáš měl svou rodinu rád, ale byl si jistý, že kdyby jim něco řekl, snažili by se ho přesvědčit, aby si peněženku nechal, nebo aby si vzal jen peníze v ní. A tak Malachiáš pokračoval, aniž by o tom někomu řekl, občanský průkaz, který našel v peněžence, schoval v ruce. Šel a cestoval, jak nejrychleji mohl, hladový a vyčerpaný, a porovnával tváře kolemjdoucích s průkazem totožnosti. Ale bohužel pro něj se žádný z nich nepodobal starému muži na fotografii.
Malakai opatrně sáhl do kapsy a vytáhl peněženku. Malakai ještě nebyl připraven se s peněženkou rozloučit, i když viděl, jak se muži rozzářily oči, když uviděl předmět, který mu Malarkey právě ukázal. Chlapec vytáhl z peněženky průkaz totožnosti, přiložil ho muži k obličeji a podržel mu ho.
– Ale jsi to ty!“ řekl Malachiáš hrdě. Mužova tvář se rozzářila širokým úsměvem a Malachiáš mu úsměv oplatil, šťastný, že se brzy bude moci vrátit domů, protože splnil svůj úkol. Muž si tedy vzal jeho peněženku a slíbil Malachiášovi, že si na ni bude příště dávat větší pozor. Když se chlapec začal otáčet, aby se vrátil domů, zasáhl majitel peněženky a zastavil ho.
Když konečně dostal peněženku do rukou, byl muž velmi překvapen, když zjistil, že Malakai si z jeho peněženky nic nevzal. Chtěl jí dát něco za odměnu, a s touto myšlenkou vytáhl z peněženky peníze a podal je Malachiášovi, aby jí je dal. Malachiáš je však odmítl přijmout.
Reklama
